Když přišel FotoŠkoda newsletter, chvíli jsem přemýšlel jestli letos vyrazím do Prahy. Nakonec rozhodování bylo hodně spontánní. V pondělí ráno trocha prokrastinace při práci, minuta klikání po programu a bum šup do košíku. Plán hezký, realita trochu jiná. Všechno co jsem si naplánoval jsem nestihl, práce lezla do cesty. Několik povídání jsem usekl, abych stihl navazující workshop a občas to bylo trochu uspěchaný. Ale obsahově opět velmi povedená akce a přidávám krátký foto-report a moje highlights
Pondělí - Na začátek týdne nejnabitější program. Ranní povídání o Africe jsem nestihl kvůli pracovnímu meetu. Začal jsem technickým intrem do Capture One od Michala Krause, hodně infa na hodně krátkým čase. Zaujaly mě hlavně pokročilé možnosti organizace fotek pomocí AI a detekce obsahu a štítků, zkusím zapracovat do workflow jelikož využívám Capture One jen k vyvolání raw a exportu a katalogizaci fotek minimálně.
Pak jsem už utíkal na první workshop - focení širokáčem s "Boulerem" Lukášem Bělohoubkem. Tohle bylo zábavný, bylo cool změnit perspektivu a zkusit fotit úplně jinak než běžně fotím. Focení z extrémního podhledu, nadhledu, využívat pokřivenou perspektivu na krajích fotek, aranžovat modelku do extrémních póz, rozhodně žádná běžná rutina.
Zase zpět v FotoŠkoda, tentokrát výlety do světa s Kubajzs - Jakub Fišer. Mix povídání o technice, gearu fotografa, jak si všechno sbalit na cesty, svatbách a organizaci práce. Prokládané vizuálním foto-reportem z různých koutů světa. Hodně pěkný fotky z Ameriky, Oregonu etc.
Úterý byl pracovní a chill s Vipem doma. Odpo sem si vymyslel, že se podívám do města, ve 4:36 jsem se připletl k protestu proti zestátnění ČT.
Středa opět nabitá programem. Na začátek přednáška Petra Jana Juračky o tom co fotí a připravuje. Pouštěl nějaké meditační videa a komentoval fotky, ale moc mě to nechytlo, na mě moc chaotický člověk, takže miss.
Další workshop byl úplně jiné kafe, Kubo Křížo ukazoval, jak fotí studiové fotky a tvoří svůj osobitý vizuální styl. Tohle je ten typ workshopů, který mě dokáže napumpnout zase si něco zkoušet ve studiu. Třeba vzít gelový filtry a experimentovat s barvičkami. I když mi to nejde potřebuju půl dne než mi z toho začne lézt něco použitelného. Setup 2-3 světel, který nám ukazoval se teoreticky dá postavit i doma, ale použitelný je spíš jen na portrét v malém prostoru. Na větší scény už jaksi potřeba studio. Fajn atmosféra byla při workshopu, na začátku zábava jak všecko rozbíjel a stativy padaly :-). A pro srovnání jsme koukali do Mamiya RB 67 Pro, přes to mají fotky hodně jiný feel. Fotky má Kubo hodně cool mrkněte tu https://www.instagram.com/kubokrizo/.
No a pak cestování na závěr - Jan Telinger vyprávěl o letech strávených v Himaláji, objevováním a stavěním místní školy. Hodně jinej svět oproti našim všedním dnům. Nádherný fotky.
Čtvrtek opět práce dopoledne. Odpo jsem skočil do Ivan Sedliský gallery, prohlídnout práci našeho olejo-malíře a stálo to za to. Barák úplně vybočuje z ruchu centra Prahy 1, je to až meditačně tichý místo. Doporučuju.
Navečer pak jsem se přesunul do Nárovního muzea, kde je k vidění galerie fotek ze soutěže Czech Press Photo. V rámci FotoŠkoda FESTu jsme měli komentovanou prohlídku s manažerem soutěže Danem Maternou. Taky skvělý pokud vás zajímá reportážní fotka. Většina fotek je dost jakoby plain bez výtvarné stylizace, jen surová realita. Nevím jak je to s pravidly, jestli je možný otisknout nějaký svůj vizuální styl - černobílý, podexponovaný fotky, nebo něj. barevný postprocess - většina fotek je pořád naprosto surová, tak jak byly vyfocený. Z povídání Dana Materny jsme se dozvěděli pár informací ze zákulisí soutěže - jaký proces výběru vítěných fotek, anonymizace fotek, ověřování autorství, jak se tvoří porota (české a zahraniční osobnosti fotografie). A ještě jeden potřeh - většina přispěvatelů jsou profi fotografové co posílají každý rok, co fotí pro deníky a magazíny. Těch co náhodou cvaknout dobrý moment a vyjde jim to je minimum a je to jednorázový.
V pátek jsem zvládl jen povídání o cestách kolem světa s Janem Hvízdalem, ale stálo za to. Životní cesta ho zavedla na ty nejodlehlejší místa naší planety, samé expediční destinace. Arktida, Grónsko, Špicberky, sever Norska, kam vozí turisty (takže vlastně už nejsou až tak odlehlá). A z těchto cest přivezl nafocených spoustu unikátních momentů, ať už "funny" wildlife, polární záři, jízdy se psím spřežením, nebo jen nekonečný dálky krajiny sněhu a ledu.
Dvě přednášky jsem bohužel nestihl, ale i tak jsem si to dost užil a zas nabral trochu rozhledu v tom fotografickým světě. Opět skvělý týden. Tak zas za rok.
A nic novýho sem si nekoupil což považuju za velký úspěch :-).